Křest je nejžádanější svátostí, je rozhodnutím se pro víru. Dospělí se můžou rozhodnout sami za sebe, za děti rozhodují jejích rodiče.O křest dítěte žádají zásadně jeho rodiče, kteří nejen musí být při křtu přítomni, ale kteří jediní mohou přijmout plnou zodpovědnost za to, že jejich dítě bude vychováno ve víře v Ježíše Krista a v prostoru života a víry církve. Kmotr nebo kmotra v tom mají rodičům pomáhat a tuto ochotu také před ostatními účastníky křtu deklarují.
Křest je třeba sjednávat s dostatečným časovým předstihem zpravidla měsíc, aby byl čas pro potřebná setkání kněze s rodiči. Jeho povinností totiž je nejen rodiče informovat o náplni a průběhu křtu a vyřídit nutné administrativní věci, ale také je připravit k plnění těch úkolů, které do budoucna na sebe křtem dítěte berou.
Před křtem se vyhotoví na faře křestní zápis. K němu je třeba donést rodný list dítěte, oddací list rodičů, a jména a adresy kmotrů, případně jejich křestní listy.Je samozřejmě možné pokřtít i dítě svobodné, ovdovělé nebo rozvedené matky, jsou-li ostatní podmínky křtu splněny.
Ze všech svátostí je biřmování nejvíce opomíjeno. Přitom jde o nabídku, kterou Bůh dává dospělým možnost nebýt ani v nejtěžších životních zkouškách sám a bez pomoci. Biřmování je svátostí, kterou se pokřtěný člověk sám rozhodne, že ve svém životě bude Boha brát vážně.
Proto se vyžaduje osobní zralost a osobní rozhodnutí. Každý, kdo již byl pokřtěný a neztratil víru (anebo jí opět našel) po dosažení věku dospělosti může tuto svátost kdykoliv v budoucnu přijmout.
Uvažujete o svatbě v kostele a nevíte, jak a kde začít? Přijďte na první možné setkání snoubenců. Manželství je důležité spojení dvou životů. Nejde pouze o právní smlouvu, podobnou úřední svatbě.
V kostele přijímají a dostávají manželství ti, kteří chtějí, aby Bůh jejich sňatku požehnal a řídil ho. Proto může o svátost manželství žádat ten pár, kde aspoň jeden je pokřtěný a věřící. Někdy se stává, že teprve po létech soužití některý z partnerů zatouží po požehnání - aby mohl přijímat jiné svátosti, je nutné nejdříve stvrdit svůj manželský slib (učiněný před léty na úřadě), klidně i bez velkých ceremonií a neveřejně před Bohem. Stačí se informovat u kněze.
Ani poté, co se odkloníme od cesty, kterou Bůh vyznačil svými příkazy, není nutno si zoufat. Ježíš ví o naší slabosti: stanovil způsob, jak lze dosáhnout odpuštění našich hříchů a poklesků. Pokud je ovšem uznáme a snažíme se jich litovat.
Smíření je nutné pokaždé, když Boha zradíme špatným myšlením, slovy či skutky, kterým říkáme hříchy. Při smíření s Bohem nám pomáhá kněz, který při svěcení obdržel skrze svého biskupa od Ježíše Krista moc odpouštět hříchy. Ti, kdo nikdy nebyli ještě u svátosti smíření, mohou se na ni náležitě připravit - ať se nebojí kontaktovat kněze.